Jak řešit personální situaci v sociálních službách?

Zatímco v mediálním prostoru je věnována pozornost zejména všeobecným sestrám, v sociálních službách, zejména pobytových (rezidenčních) v minulých letech rostl výrazně počet klientů i pracovníků, a to zejména pracovníků v přímé („obslužné”) péči, kteří jsou podhodnoceni nejvýrazněji.

Zdravotničtí pracovníci patří mezi nejlépe honorované pracovníky sociálních služeb. Přesto jsou jejich platy podle řady analýz nižší ve srovnání s platy zdravotníků pracujících ve zdravotních službách. Údaje ukazují také na nižší platy pracovníků v terénních službách a domácí péči oproti pracovníkům v ústavních či pobytových sociálních a zdravotních službách. Dobře známé jsou také rozdíly mezi platovou a mzdovou sférou (platy ve veřejné sféře a mzdami v soukromé sféře), ve které jsou mzdy často výrazně nižší než platy ve veřejné sféře. V oblasti sociálních služeb jsou příjmově podhodnoceni zejména pracovníci na nejnižších pozicích.

Počet zdravotníků v sociálních službách stále klesá

V sociálních službách přes rostoucí ošetřovatelskou náročnost, věk a stupeň závislosti uživatelů pobytových sociálních služeb s komplexními potřebami podle údajů MPSV klesá celkový počet zdravotníků.

Vzhledem k tomu, že poroste zejména populace nad 80 let a je očekáván výrazný nárůst poptávky v souvislosti se zestárnutím populačně početnějších poválečných ročníků, bude se zvyšovat potřeba dostupnosti všech profesí a poptávka po interdisciplinárních a koordinovaných službách. Zejména však lze očekávat další růst poptávky po pracovnících v přímé péči, a to v rámci různých typů sociálních a zdravotních služeb.

Již nyní se přitom projevuje v řadě služeb a míst v České republice nedostatek pracovníků v přímé péči, pečovatelek a pečovatelů, respektive ošetřovatelek a ošetřovatelů. Česká republika se tak stejně jako jiné hospodářsky vyspělejší země setkává s problémem zajištění kvalitní a kvalifikované péče a služeb pro osoby se sníženou soběstačností.

Jak situaci řešit

Zajištění adekvátní odměny za náročnou, odpovědnou a důležitou práci je jednou z cest, jak čelit odlivu pracovníků a riziku zhoršení kvality služeb v důsledku nedostatku nebo přetížení kvalifikovaného personálu v oblasti dlouhodobé péče. Přitom je zřejmé, že pracovní podmínky hrají klíčovou roli nejen pro snížení fluktuace a zvýšení kvality péče, ale také spokojenosti pracovníků a uživatelů či klientů sociálních služeb.

Na druhé straně nelze strategii rozvoje služeb, kvality, dostupnosti a spokojenosti a stability pracovníků v oblasti dlouhodobé péče jednostranně zakládat na platových a mzdových podmínkách, které k řešení uvedených výzev nestačí. Jedná se také o další pracovní podmínky, benefity, jiné formy společenského ocenění a zvýšení uznání a prestiže tohoto sektoru jako celku v rámci společnosti, včetně podmínek pro vzdělávání, profesní růst atd.

Současně se ukazuje, že i v České republice, obdobně jako v západních zemích, začínají hrát rostoucí roli také imigranti a jejich více či méně řízené a kontrolované využívání v oblasti péče, a také soukromý sektor. Stejně jako v jiných „nízko-kvalifikovaných“ profesích nebo oborech poskytovatelé sociálních služeb a dlouhodobé péče pro seniory a osoby se zdravotním postižením obtížně obsazují volné pracovní pozice.

Pokud na rostoucí poptávku nedokážou odpovědět nabídkou služeb, podpory a pomoci samosprávy – města, obce, kraje, spolky, občanské iniciativy, neziskové a církevní organizace a subjekty, a stát svou strategickou politikou, bude zřejmě stále růst poptávka poskytovatelů i příjemců po uspokojení těchto základních potřeb péče a podpory prostřednictvím jiných cest jako je neformální zaměstnávání migrantů, soukromého sektoru s možným rozšiřováním územních a sociálních rozdílů v dostupnosti a kvalitě těchto základních veřejných a na společenské, komunitní a lidské solidaritě založených služeb.

Autor: Petr Wija